(1953) Praga V3S skříň

(1953) Praga V3S skříň (1953) Praga V3S skříň
Značka  Praga
Země  Československá republika
Typ  Praga V3S skříň
Rok  1953
Počet vyrobených strojů  130 000 všech provedení
Motor (typ, počet válců)  T 912, 6 válců
Chlazení  vzduch
Kubatura (ccm)   7412,4
Vrtání (mm)  110
Zdvih (mm)  130
Výkon (výkon/ot.min)   98 koní/2800
Točivý moment  353 Nm/1400ot./min.
Vstřikování (značka, typ)  Motorpal
Karoserie (počet dveří)  skříň
Délka (mm)   7150
Šířka (mm)   2320
Výška (mm)   3020
Rozvor (mm)  3580+1120
Rozchod před/zad (mm)  1870 / 1485 vnitřní zadní, 2025 vnější zadní
Pohotovostní hmotn. (kg)   6300
Pohon  6 x 6
Převodovka   man.4+1 x 2
Ráfek  5.00 S - 20
Pneu  8,25 – 20 HD 10 PR
Rychlost (km/h)   59
Spotřeba (l/100km)  27 při zatížení 3300 kg a rychlosti 42km/hod
Nádrž (objem l)   120
Palivový systém  mechanická pumpa
Brzdy  vzuchotlakové, bubnové
Elektřina  24V
Výroba od r.  1953
Výroba do r.  1990

Historie:
   Legendární Praga V3S. Od první série z roku 1953, do posledních vozů smontovaných v roce 1990 opustilo naše továrny více než 130.000 populárních "vések" či "vejtřasek", jak se jim říká. A proč vyjímka? Tento typ spolehlivě sloužil a dodnes, tedy po 57 letech od vzniku, je zcela běžný a zřejmě bude ještě dlouho přesluhovat svůj čas.
   Naše továrny tedy vyrobily relativně velké množství vozů. Výroba se ale během dlouhé doby několikrát stěhovala. Do roku 1964 se vyráběla v Pragovce. Tehdy označované AZKG, automobilové závody Klementa Gottwalda, n. p. Praha. Od roku 1964 probíhá výroba v letňanské Avii. Ta postupně končí v roce 1979 a výroba se opět přesouvá. Tentokrát do Opravny zemědělských strojů n. p.Vinoř. Tam vznikají V3S ky, až do roku 1987, kdy je výroba předána do Bratislavských automobilových závodů (BAZ). V podmínkách tehdejší společnosti se finální výrobce samozřejmě neobešel bez řady kooperujících firem a subdodavatelů. I tehdejší výroba byla proto na těchto vztazích závislá, což se mnohdy neobešlo bez problémů. 
   Jak tedy V3S vznikla? Po válce slouží v naší armádě rozličná směsice automobilů. Spojenecké, kořistní, dodané po válce v rámci UNRA i stroje domácí. Unifikace žádná, navíc vše přesluhuje svou životnost. Proto byl dán počátkem 50. let požadavek na vlastní domácí konstrukci terénního vojenského třítunového speciálu (odtud tedy V3S). Tento vůz, jak to už v automobilovém průmyslu chodí, byl inspirován řadou osvědčených našich i zahraničních konstrukcí, ale jeho konečné řešení je čistě naše. Ne, jak tvrdí někteří rádoby odborníci, že jde o zaručenou kopii kdovíčeho.

Popis:
   Základem automobilu je nýtovaný žebřinový obdélníkový rám spojený 6-8 příčkami (dle provedení). Na něm jsou uchyceny nápravy, které jsou zavěšené na podélně uložených půleliptických perech. Jejich suvné síly jsou přenášeny do rámu pomocí vodorovných vzpěr, které jsou opatřeny na koncích kulovým čepem. Takto jsou řešeny nápravy zadní. Sílu přední nápravy přenáší pouze listová pera. Kola s ráfkem 5.00 S - 20 jsou obuta do pneumatik 8,25 – 20 HD 10 PR se šípovým dezénem. 
   Z důvodu použití Pragy V3S jako armádního vozidla byl vybrán v duchu koncepce stavby vojenských automobilů počátku 50. let vzduchem chlazený motor. Ten má své klady i zápory. Ty jsou většinou známy. Byl zvolen kopřivnický motor Tatra 912 (odvozený konstrukčně od slavné Tatry 111). Jde o  řadový, čtyřdobý vznětový šestiválec s přímým vstřikem paliva. Oddělené válce mají hliníkové hlavy. Objem motoru je 7412 ccm při vrtání 110 mm a zdvihu 130 mm. Výkon je 72 kW ( 98 koní ) / 2100 ot. / min. Přes třecí suchou jednokotoučovou pružinovou spojku je síla motoru přenášena na mechanickou převodovku 4+1. Ve stejné skříni je umístěna přídavná převodovka. Ta umožňuje zařazení redukčního převodu do pomala a zároveň s tím i přiřazení předního pohonu ( při použití silničního rychlého stupně musí být přední náhon vypnutý ). Každá náprava má diferenciál s možností uzávěrky. Ten je na každé nápravě jinak vsazen, takže každá náprava je hnána vlastním kardanem. Díky tomuto řešení není potřeba mezinápravový diferenciál. Pro zvýšení světlosti vozidla jsou v kolech umístěny redukce, které zvyšují světlost na 400 mm. 
   Brzdy vozidla jsou dvě. Provozní je  bubnová vzduchotlaková. Ta je napájena ze dvou vzduchojemů á 40 litrů. ( První provedení V3S mělo jeden vzduchojem 40 l a druhý 80 l ). Parkovací brzda je na kardanu zadní nápravy. Je klasická pásová ovládaná mechanicky.
   Některé V3S jsou vybaveny navijákem. Nachází se v zadní části rámu a je poháněn kardanem od přídavné převodovky. Pomocí různých kladek je možné použití lana 13 mm silného dopředu i dozadu. 
   Budka posádky je celokovová. Má dvě místa, později přibylo i třetí nouzové na krytu motoru. U vojenských variant je nad sedadlem spolujezdce okrouhlý otvor - průlez. Čelní okna lze vyklápět, což je požadavek armády. Kabina je vytápěna  teplem z motoru. Přístrojová deska je vybavena rychloměrem, tlakoměrem vzduchu v brzdové soustavě, ampérmetrem, teploměrem oleje, dále přepínačem blinkrů a světel s kontrolkami. Je zde umístěno etérové zařízení pro start studeného motoru. Použití těchto ampulí bylo v armádě možné  pouze na přímý rozkaz náčelníka autoparku. Stěrače byly zprvu vzduchové, později byly nahrazeny elektrickými. Na přední část kabiny před kapotu motoru se montoval do poloviny 60. let „Notek“, což bylo nouzové vojenské bojové osvětlení vozidla. 
   Až potud byly V3S víceméně totožné. Avšak nástavby zadní části byly v nepřeberných variantách a druzích. 
   Vojenský valník byl jeden z nejrozšířenějších. Korba měla rozměr 4012 x 2100 mm. Podlaha i bočnice byly vyrobeny ze dřeva, na čtyřech kovových obloucích byla natažena plachta. Na bocích byla sklopná lavice umožňující přepravu 25 vojáků. 
   Další užití, zejména v civilním sektoru, byly sklápěčky. Byly sklápěny hydraulickým zvedákem, který byl poháněn kardanem z převodovky. Byl to jednostranný sklápěč V3S S1, dále dvoj. a třístranný sklápěč V3S S2, V3S S3. Na odvoz kapalin a fekálií existovala V3S - FEK s cisternou na 3500 l. Z dalších nástaveb se používala ASC 16, což byla hasičská cisterna s kabinou pro posádku, oplenové vozy na přepravu klád označené 8A – 01, různé jeřábové konstrukce (AD – 060, AD – 080, AD 10). Existovaly vrtné soupravy na V3S, dále různé nosiče kabelů, pojízdné přepravníky zvířat, slámy, cisterny na PHM. Často byly skříňové nástavby vybavené jako pojízdné dílny. Ty se uplatnily v civilu i v armádě. Do těchto nástaveb armáda montuje radiovozy, různé opravny vojenského materiálu, laboratoře, velitelská stanoviště, kuchyně, zkrátka úplně vše, co armáda potřebuje k životu v polních podmínkách. Dále se používaly V3S, které sloužily jako vyprošťovací a odtahovací vozidla, různé letištní speciály, pojízdné světlomety, odmrazovací soupravy, akumulátorové zdroje. 
   Pragy VS byly používány i jako nosiče zbraní. Šlo o raketomet 130mm, který měl 32 výmetných otvorů otvorů pro střely o hmotnosti 24 kg s doletem 8300 m. Další variantou byla V3S PLDvK Vz.- 53/59. O tomto speciálu s protiletadlovým kanonem bude napsána samostatná monografie.  
   V letech 1983 – 1987 se vyráběla V3S M1. Šlo o modernizovaný model, u kterého bylo zvýšeno vrtání motoru ze 110 mm na 115 mm. Tím vzrostl objem motoru na 8102 ccm a výkon na 88 kW (120 koní). Motor byl označený T912 - 4. Na motoru se objevil nový čistič paliva i vzduchu a další drobné úpravy. Další změnou je použití již nevyklápěcích předních oken, úpravy přináší použití vzduchového systému s možností napojení na externí zdroj.
   V 80. letech vzniká další modernizace označená V3S M2. Dochází k použití motoru T 912 - 5. Ten má řadu drobných vylepšení odpovídajících technologií do 80. let. Stroj dostává víceokruhový brzdový systém, přední náprava dostává místo pákových tlumičů  tlumiče teleskopické. Světla jsou umístěna do nárazníku a jsou zcela zapuštěna. Dále se mění vnitřek kabiny a uspořádání přístrojové desky. 
   Přes své stáří vozy V3S stále slouží. Některé jsou již předmětem sběratelského zájmu. V době, kdy se hromadně vyřazovaly z armády se daly relativně levně a snadno koupit. Další stovky či tisíce úplně nových V3S z NZ skladů skončily ve šrotu a v hutích. U různých firem i soukromníků dodnes spolehlivě slouží a určitě bude i nadále spolehlivě sloužit celá řada těchto strojů. Díky svým užitkovým vlastnostem, ceně a oblíbenosti hned tak za sebe náhradu nenajdou. 

Fotografie

(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
(1953) Praga V3S skříň
Zdroj: archiv eurooldtimers.com
 
předchozí Zpět na seznam další

Vložit nový příspěvek

Autor
Předmět
Url
Text

Fotografie

Přidat fotografii
JPG, GIF, PNG (max. 5MB)
Vložit
Fotografie mohou být jpg, gif, png. Jedna fotografie max. 5 MB. Max. 50 fotografií.

Soubory

Přidat soubor
*.* (max. 50MB)
Vložit
Velikost souboru max. 50MB. Počet souborů max 10 ks.

Kontrolní kód


 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
Pondělí 15.8.2022
Copyright © 2000 - 2022 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt