Bertone - Italští karosářští mistři

Veterán1928 Lancia Lambda viii

     Nejstarší z dodnes existujících italských karosářských firem založil v roce 1912 Giovanni Bertone v Mekce italského automobilového průmyslu, Turínu. V jeho dílně se zpočátku vyráběly a opravovaly kočáry. O dva roky později (4. července 1914) se mu narodil druhý syn Giuseppe, přezdívaný Nuccio. Toto jméno mu zůstalo až do konce života a stalo se po celém světě synonymem dokonalého italského stylingu.

V otcových šlépějích
     Po skončení první světové války otevřel Giovanni Bertone novou dílnu na Via Monginevro a začal s montáží karoserie typu Torpedo na podvozek vozu SPA 23S. Následovala výroba karoserie na Fiat 501 Sport Siluro Corsa. Giovanni Bertone začal spolupracovat s téměř všemi tehdejšími výrobci automobilů (dnes nám značky jako Fast, Chiribiri, Aurea, SCAT nebo Diatto mnoho neříkají), ale hlavně se dvěma největšími turínskými firmami - Fiatem a Lancií. Jeho talentu si povšiml Vincenzo Lancia a poskytl mu řadu příležitostí, např. zadáním návrhu karoserie luxusního vozu Lancia Lambda VIII (1928). Giovanni Bertone se nezalekl ani hospodářské krize na začátku třicátých let minulého století a pokračoval ve své tvůrčí činnosti. V roce 1933 začal tehdy devatenáctiletý Nuccio pracovat v otcově firmě. Ta se přemístila na Corso Peschiera a zaměstnávala 50 dělníků.

     Rok 1934 znamenal významný předěl v automobilovém designu. Bertone tehdy vytvořil udivující karoserii vozu Fiat Ardita 2500 a brzy následovaly další zdařilé aerodynamické návrhy, např. Lancia Aprilia Cabriolet (1937). Další rozmach zbrzdila druhá světová válka, kdy se Bertone stejně jako ostatní přeorientoval na válečnou výrobu (ambulance). Po válce začal obtížný proces rekonstrukce a Bertone se vrátil ke stavbě karoserií. Z tohoto období stojí za pozornost například jeho přestavba Fiatu 1100 na kabriolet (1946). Zálibu v otevřených vozech potvrdil Bertone i později u vozů Lancia Aprilia (1947) nebo Healey (1948).

     Už před válkou byl Nuccio úspěšným amatérským závodníkem a po válce, v letech 1946 až 1952, dosáhl řady úspěchů s vozy Cisitalia, Ferrari a Maserati. Několikrát například vyhrál svoji třídu v závodu Mille Miglia. Pak se ale musel začít naplno věnovat firmě, jejíž řízení převzal od svého otce. Nuccio Bertone byl osobně autorem jen několika návrhů karoserií z prvního období firmy, byl však znamenitý organizátor s citem pro design a vyhledávání talentovaných spolupracovníků, jakými byli například jeho pozdější šéfdesignéři Scaglione, Giugiaro, Gandini nebo Deschamps. Nuccio Bertone využil svých znalostí ze studia ekonomie a obchodu a dosud převažující řemeslnou výrobu doplnil moderními technologiemi průmyslové výroby automobilů.

Franco Scaglione v Bertoneho službách
     Prvním z talentovaných designérů pracujících pro Bertoneho byl Franco Scaglione, který předtím získával zkušenosti u Pinin Fariny. V roce 1952 jej Nuccio Bertone pověřil návrhy dvou karoserií na podvozku MG TD (kupé a kabriolet) a vystavil je na turínském autosalonu. Bertone netrpělivě očekával zákazníky, neboť prodej alespoň jednoho vozu by načas vyřešil jeho finanční problémy. Jako zjevení se objevil muž v bílém kovbojském klobouku s dotazem, zda jsou vozy na prodej. Bertone zavtipkoval: „Chcete je koupit oba“? Muž odpověděl, že bere stovku od každého. Tím mužem byl Stanley „Wacky“ Arnolt, průmyslník z Chicaga a fanda na britské sportovní vozy. Zabýval se prodejem britských vozů v USA a využil svých styků s MG k získání podvozků modelů TD, na které se montovaly karoserie Bertone. Z plánovaných dvou set vozů byla vyrobena stovka (35 kabrioletů a zbytek kupé) a prodána v USA pod značkou Arnolt-MG. Když začaly dodávky podvozků MG váznout, objednal si Arnolt u Bertoneho karoserie sportovního vozu na podvozku Bristol 404. Těchto aut, prodávaných pod značkou Arnolt-Bristol bylo vyrobeno kolem 150 ve verzích roadster a kupé.

     Dalším zákazníkem byl Carlo Abarth, italský konstruktér sportovních vozů s motory a podvozky Fiat. Bertone pro něj v roce 1952 postavil futuristickou studií Abarth Biposto. Scaglioneho karoserie měla bizardní předek se třemi reflektory a vzadu štíhlá křídla předznamenávající pozdější aerodynamické studie BAT. Také Abarth GT750 s motorem z Fiatu 600 měl karoserii Bertone. Upravený motor s výkonem 34 kW dokázal lehkému (560 kg) kupé udělit rychlost 160 km/h. Výzkum aerodynamiky vyvrcholil u Bertoneho v roce 1956, kdy vytvořil karoserii vozu Abarth 750 Record, postaveného opět na podvozkových dílech Fiatu 600. Na dráze v Monze vytvořil spolu s vozy karosovanými Pinin Farinou řadu světových rekordů.

     Významným partnerem se pro Bertoneho stala na začátku padesátých let minulého století Alfa Romeo. Alfa Romeo se v té době zmítala ve finančních potížích. Vyvíjela nový model Giulietta a k získání potřebných prostředků vypsala loterii s hlavními výhrami v podobě sportovních giuliett. Bertone získal zakázku na návrh karoserie. Giulietta Sprint fascinovala nejen šťastné výherce, ale i manažery Alfy Romeo, takže si u Bertoneho objednali i výrobu. Z původně plánovaného tisíce vozů se jich do konce roku 1962 vyrobilo na 36 000. Tento vůz znamenal významnou změnu ve strategii firmy Bertone. Namísto kusové výroby jednotlivých karoserií se stal výrobcem kompletních vozů, podobně jako Pinin Farina nebo Karmann.

     Ze spolupráce Bertoneho s Alfou Romeo vznikla také trojice pozoruhodných studií Berlinetta Aerodinamica Tecnica (BAT). Franco Scaglione vytvořil s pomocí dílů Alfa Romeo 1900 mimořádně působivou studii BAT5 (1953), kterou šokoval tehdejší automobilový svět a posunul hranice automobilového designu a aerodynamiky. Následoval BAT 7 (1954) s ještě výraznějšími zadními ploutvemi, které měly utlumit turbulence na zádi. Krásu tohoto konceptu potvrdilo vítězství v soutěži elegance Luis Vuitton Classic v roce 2001. Poslední a zřejmě nejvyzrálejší byla studie BAT 9 z roku 1955 s menšími ploutvemi, ale výraznou přední části s mohutnými nasávacími otvory.

     Kromě vozů Giulietta Sprint začal Bertone vyrábět další aerodynamické kupé SS Giulietta SS (Sprint Speciale) a sportovní dvoudveřové kupé NSU Sport Prinz (1957). Továrna na Corso Peschiera již přestávala kapacitně stačit a proto byl postaven nový závod v Grugliasku na předměstí Turínu. Prvních 153 hliníkových karoserií kupé Giulietta SS bylo ještě vyrobeno ve staré továrně, zbývajících 1460 kusů již v novém závodu v Grugliascu.

     V roce 1959 ukončil Franco Scaglione svoji činnost u Bertoneho a stal se návrhářem na volné noze. Problémy s drogami však předčasně ukončily jeho tvůrčí činnost. Nuccio Bertone začal hledat nové talenty a našel jednoho z největších – Giorgetta Giugiara.

Taktovku přebírá Giorgetto Giugiaro
     Na začátku šedesátých let vznikla celá řada vozů třídy GT, převážně v italském stylu. Nuccio Bertone přišel s několika variantami na toto téma a na všech se již podílel Giugiaro. Byla to především studie výkonného kupé Jet na podvozku Aston Martin DB4 GT, vzácné kupé na podvozku Ferrari 250 GT, které Bertone řadu let používal pro osobní potřebu a rovněž Alfa Romeo 2600 Sprint ve verzi kupé a kabriolet. Nesmíme také zapomenout na luxusní kupé Maserati 5000 GT dodávané pouze na objednávku s různými karoseriemi nebo na elegantní kupé 2+2 ISO Rivoltu GT. V této době také Bertone vyráběl v omezených sériích Giugiarem navržené vozy Simca 1000 Coupé a BMW 3200 CS (v letech 1962-65 se vyrobilo kolem 300 ks). Méně úspěšný byl projekt vozu ASA 1000 GT, malého Ferrari zvaného „Ferrarina“, kterých se navzdory očekávání vyrobila necelá stovka.

     Rok 1963 přinesl další přírůstky do pokladnice automobilových skvostů. Jedinečné kupé Iso Grifo doplnil Bertone prototypem kabrioletu a závodní verzí známou jako A3C. Na ženevský autosalon tehdy Nuccio Bertone osobně přivezl Giugiarovu studii Corvair Testudo. Následující rok se představila stylová Alfa Romeo Canguro. Nástupcem nezapomenutelné Giulietty Sprint se v roce 1965 stala Alfa Romeo Giulia GT.

     V témže roce dosáhla Carrozzeria Bertone významného úspěchu spuštěním výroby malého Fiatu 850 Spider. Komerční úspěch tohoto modelu vedl Bertoneho ke zvýšení denní výrobní kapacity na 120 jednotek (v letech 1965 až 1972 jich bylo vyrobeno kolem 140 tisíc). Výroba modelu 850 Spider se postupně zvyšovala z 13 tisíc v roce 1966 až na téměř 30 tisíc v roce 1968. Malý spider byl jednou z posledních prací Giorgetta Giugiara ve službách Bertoneho. Jeho zdatným nástupcem se stal Marcello Gandini.

Skvosty Marcella Gandiniho
     Druhá polovina šedesátých let byla pro Bertoneho ve znamení partnerství s Ferrucciem Lamborghinim. Prvním vozem vzešlým z této spolupráce byla Miura, představená v Ženevě 1966. Tento vůz, s motorem V12 umístěným napříč před zadní nápravou, je pokládán za jednu z nejvýznamnějších konstrukcí v historii automobilismu. Po Miuře přišel Marzal (1967), čtyřmístné kupé s křídlovými dveřmi a motorem vzadu. Karoserii navrhl Marcello Gandini, který u Bertoneho vystřídal ve funkci šéfdesignéra Giugiara. Motor vznikl přepůlením motoru V12 z vozu Miura. Jediný prototyp byl věnován monackému knížectví. Dalším Lamborghinim s karoserií Bertone byla Espada (1968). Jak uvidíme ve druhé části tohoto článku, tato spolupráce se rozvíjela i v dalších letech.

     Spolupráce Bertoneho s velkými italskými výrobci aut pokračovala v roce 1967 návrhem karoserií pro kupé Alfa Romeo Montreal a Fiat Dino Coupé. Montreal byl postaven na objednávku pořadatelů výstavy Expo 67 v Montrealu. Jednalo se o silniční verzi závodního vozu Tipo 33. Motor měl být původně před zadní nápravou (výstupy vzduchu za dveřmi), nakonec však byl umístěn podélně vpředu. Sériová výroba byla zahájena v roce 1970 a do roku 1977 bylo vyrobeno 3925 vozů. Úhledné čtyřmístné kupé Dino dostalo spolu s Pininfarinovým spiderem jméno po použitém motoru, vidlicovém šestiválci Ferrari Dino.

     Na pařížském autosalonu 1968 představil Nuccio Bertone avantgardní koncepční studii Carabo, postavenou na podvozku Alfy Romeo 33. Zajímavě tvarované dvoumístné kupé s motorem za sedadly mělo dopředu výklopné křídlové dveře a žaluziové větrání motorového prostoru. Výška tohoto prototypu byla stlačena pod magickou hranici jednoho metru. Sám Bertone si Caraba velmi cenil a patřil mezi jeho nejoblíbenější studie.

     Ve druhé části tohoto článku budeme sledovat další osudy této věhlasné karosárny až do současnosti a připomeneme si všechny významné i některé dnes již zapomenuté automobily, jejichž tvary vznikly ve studiu Bertone.

     V přehlídce díla italského karosářského génia Bertoneho pokračujeme od období působení návrháře Gandiniho až po současnost (první díl najdete zde). Jména modelů jako Miura, Urraco, Stratos nebo Countach dodnes vyvolávají představu krásných, rychlých a tvarově dokonalých automobilů. Bertone se proslavil i výrobou otevřených verzí vozů Opel (Kadett a Astra) a Fiat (Ritmo a Punto), ale hlavně řadou neobvyklých konstrukcí prototypů, posouvajících vývoj automobilismu.

Sedmdesátá léta
     Marcello Gandini nastoupil k Bertonemu v roce 1965 a sloužil „maestrovi“ celých 15 let. Po legendárních Gandiniho modelech Miura, Marzal a Espada pokračovala spolupráce s firmou Lamborghini modely Jarama (1968) a Urraco (1970). Jarama bylo dvoudveřové kupé 2+2 s elektricky výklopnými dvojitými světlomety. Celkem se do roku 1978 vyrobilo kolem 330 vozů. Urraco se dodávalo s motory V8 o objemu 2 až 3 litry (modely P200/250/300), umístěnými za sedadly.

     Začátkem sedmdesátých let zaměstnával Bertone v Grugliasku na 1 500 pracovníků. Na turínském autosalonu 1970 představil šokující studii Stratos, postavenou na podvozku Lancia Fulvia 1.6 HF, která se stala mezníkem designu automobilů. O rok později následovala civilnější verze Lancia Stratos HF, určená především k závodění. Tomuto vozu, který dosáhl mnoha vítězství na tratích rallye, je věnován samostatný článek Pohledů do historie.

     V roce 1972 zemřel ve věku 88 let zakladatel firmy Giovanni Bertone a na uctění jeho památky navrhl Gandini karoserii sériového kupé 2+2 Maserati Khamsin a studie Camargue na podvozku Citroënu GS. Ve stejné době potřeboval Fiat nahradit model 850 Spider plnohodnotným nástupcem a návrhem karoserie opět pověřil Bertoneho. Ten vypsal mezi svými návrháři soutěž, kterou vyhrál Gandini, když použil některé prvky konceptu Runabout (1969). Nový vůz nesl poněkud neobvyklý název X 1/9, který vznikl z označení Gandiniho návrhu – eXperimentální automobil, 1. návrh, 9. verze. Vůz byl určen především pro americký trh, ale spider tam nevyhověl při nárazových zkouškách, takže byla zvolena karoserie typu targa. Bertonem kompletované vozy využívaly díly modelu Fiat 128 a do roku 1980 je prodával Fiat. Pak převzal Bertone i marketing a prodával tato „lidová Ferrari“ pod svou značkou až do roku 1988.

    Dalším mezníkem designu sportovních vozů se stalo Gandiniho divoce vyhlížející kupé Lamborghini Countach, vyráběné od roku 1973 pod typovým označením LP400 a později LP500. Zkratka LP znamenala umístění motoru podélně vzadu (Longitudinale Posteriore). Ze stejné doby pochází i další Bertoneho kreace Ferrari Dino 208/308 GT4, kterému je rovněž věnován samostatný článek Pohledů do historie. Karoserie navržené studiem Bertone dostala i řada velkosériově vyráběných automobilů, např. Audi 50 a prakticky stejný Volkswagen Polo (1975) nebo Innocenti Mini 90 (1974). Z prototypů tohoto období stojí za zmínku Lamborghini Bravo (1974) s třílitrovým osmiválcem umístěným uprostřed, Navajo (1976) na podvozku Alfa Romeo, dále Rainbow (1976), dvoudveřové kupé s motorem vzadu, postavené na podvozku Ferrari. Typickým představitelem tohoto období, vyznačujícího se ostře řezanými tvary, je studie Ascot (1977) na podvozku Jaguaru XJS a rovněž Athon (1980) využívající díly Lamborghini Urraco.

     Na ženevském autosalonu 1977 se představilo mohutné kupé Volvo 262 C, vyráběné kompletně v továrně Bertone, od stavby karoserie, přes montáž mechanických dílů až po silniční testy. Bertone se tak zařadil mezi standardní výrobce automobilů. Pod jeho značkou se kromě již zmíněného X1/9 vyráběl i Fiat Ritmo Cabrio.

Osmdesátá léta
     Dalším důležitým návrhem sériového vozu byl pro Nuccia Bertoneho a jeho šéfstylistu Gandiniho Citroen BX (1982), který vydržel ve výrobě až do roku 1993. Pro Gandiniho to byla jedna z jeho posledních prací u Bertoneho, jeho nástupcem se stal Marcel Deschamps. V roce 1985 uzavřel Bertone joint-venture s automobilkou Volvo a ve své továrně začal vyrábět elegantní kupé Volvo 780. Ještě předtím navrhl pro Alfu Romeo sedan Alfa 90 (1984) a studii Ramarro (1984), dvoudveřové kupé postavené na podvozku Chevrolet.

     Studio Bertone bylo další italskou firmou (po Ital Designu), spolupracující s naší Škodovkou. Navrhl pro ni karoserii prvního vozu s předním pohonem Škoda Favorit, který se začal vyrábět v roce 1987. Návrh byl výsledkem řady kompromisů. Musel se například přizpůsobit danému obdélníkovému světlometu nebo požadavku, aby kombi i krátká verze měly stejné páté dveře.

     V roce 1987 uzavřel Bertone dlouhodobou smlouvu o spolupráci s firmou Opel a začal vyrábět Kadett Cabrio. Partnerství s Opelem pokračovalo výrobou Astry Cabrio (1993) na bázi Astry první generace a také její druhá generace se od Bertoneho dočkala kabrioletu (2000) a o rok později i kupé. Na konci osmdesátých let představil Bertone zajímavou studii velkoprostorového vozu Genesis (1988) s motorem Lamborghini V12 a začal vyrábět malý off-road Freeclimber (1989) vzniklý úpravou vozu Daihatsu Feroza a vybavený motorem BMW. Podepsal se také pod tvary sériového Citroënu XM, automobilu roku 1990.

Devadesátá léta
     Poslední desetiletí minulého století zahájil Bertone konceptem Nivola (1990) s motorem z vozu Chevrolet Corvette uloženým před zadní nápravou. Na počest slavného italského závodníka Tazia Nuvolariho byla k pojmenování studie použita jeho přezdívka. Následovala podobně koncipovaná studie Emotion (1991) na podvozku Lotus Esprit, poslední dílo Marcela Deschampse ve službách Bertoneho. Z této doby pocházejí také návrhy karoserií sériových vozů Daewoo Espero a Citroën ZX (oba 1991).

     Na turínském autosalonu 1992 představil veřejnosti a expertům agresivní futuristickou barchettu Blitz s elektromotorem mezi zadními koly.

     Tradici výroby kabrioletů Opel a Fiat v Grugliasku zůstal Bertone věrný výrobou Fiatu Punto Cabrio (1994). Dlouhodobá spolupráce se značkou Citroën pokračovala u modelů Xantia (1993) a Berlingo (1997).

     Mimořádnou pozornost věnoval Bertone vývoji vozidel s minimálním nežádoucím vlivem na životní prostředí. V roce 1994 představil koncept ZER (Zero Emission Record) s elektrickým pohonem a mimořádně nízkým součinitelem odporu vzduchu (Cx 0,11). Vozidlo vytvořilo světový rekord v hodinovce (199,822 km) a překonalo hranici 300 km/hod.

     Carrozzeria Bertone se v roce 1994 stala prvním italským výrobcem automobilů, kterému byla přiznán certifikát kvality ISO 9001. Devadesátá léta byla neobyčejně bohatá na funkční prototypy z dílny studia Bertone. V Ženevě se pochlubil čtyřmístnou Karismou (1994) na bázi Porsche 911 s mohutnými křídlovými dveřmi a v témže roce kupátkem Racer postaveném na podvozku Fiatu Punto. Následoval elegantní Kayak (1995), dvoudveřové kupé využívající díly Lancia Kappa a Slalom (1996), prototyp cestovního vozu třídy GT na bázi vozu Opel Calibra. Terénní studie Enduro (1996) s pohonem všech kol sloužila na autosalonech ke zviditelnění sériového Fiatu Brava.

     Rok 1997 je v historii studia Carrozzeria Bertone zapsán černým písmem. 26. února zemřel ve věku 83 let Nuccio Bertone. Maestro skonal týden před zahájením ženevského autosalonu a nedočkal se tak výstavní premiéry konceptu Sportut (název je odvozen od kategorie vozidla – Sport Utility Vehicle) využívajícího podvozkové skupiny Alfa Romeo a pohon 4x4.

     I po smrti Bertoneho zůstala firma úspěšnou a moderní společností. V roce 1998 představila studii dvoudveřového pick-upu Pickster s 21palcovými pneumatikami, využívajícího díly BMW a v dalším roce dynamicky vyhlížející kupé Bella (Alfa Romeo). V témže roce začal Bertone vyrábět pro BMW kapotovaný skútr C1 a otevřel tak novou kapitolu ve své historii.

Stále dál a výš
    Nové tisíciletí přivítal Bertone zajímavou studií Filo (2001). Kompaktní velkoprostorový vůz, vyvinutý ve spolupráci s firmami SKF a Nokia, měl ovládání typu „drive-by-wire“. Rychlost jízdy se řídila naklápěním konzoly, na které byly umístěny všechny ovládací prvky. Naši přehlídku zakončíme třemi nejnovějšími studiemi. Klasický dvoumístný sportovní vůz Birusa se představil v roce 2003 a převzal některé komponenty ze sériových vozů BMW, hlavně upravený podvozek modelu Z8. Pětilitrový osmiválec disponuje výkonem 294 kW (400 k). Loni představil Bertone koncept Jet 2 na podvozku Aston Martin a na nedávném ženevském autosalonu 2005 zajímavý prototyp Villa, využívající mechanické skupiny Cadillacu SRX. Kromě luxusního interiéru zaujme originální systém otevírání dveří využívající složitý třípákový mechanismus.

     Dnes tvoří společnost Bertone několik specializovaných firem: Carozzeria Bertone se v Grugliasku zabývá výrobou sériových modelů, Stile Bertone je střediskem tvůrčí invence podniku a navrhuje nové karoserie a další výrobky, Tecnodesign připravuje výrobní postupy a řeší materiálové problémy a konečně Socar se stará o distribuci příslušenství a vyrábí okenní skla. Výkonným ředitelem je Paolo Caccamo a ve firmě dál pracuje Nucciova manželka a jeho dvě dcery.

     V designérském studiu Bertone vznikla dlouhá řada pozoruhodných a nekonvenčních prototypů i sériových vozidel a jistě se na další novinky můžeme těšit i v příštích letech.

1921 fiat 501 sport
1921 fiat 501 sport
1921 spa 23s
1921 spa 23s
1934 fiat ardita
1934 fiat ardita
1937 lancia aprilia
1937 lancia aprilia
1946 fiat 1100 cabriolet
1946 fiat 1100 cabriolet
1946 nuccio na závodní dráze
1946 nuccio na závodní dráze
1952 abarth biposto
1952 abarth biposto
1952 arnolt-mg coupe
1952 arnolt-mg coupe
1952 mg td cabriolet
1952 mg td cabriolet
1953 bat 5
1953 bat 5
1954 bat 7
1954 bat 7
1955 bat 9
1955 bat 9
1956 abarth 750 record
1956 abarth 750 record
1956 arnolt bristol
1956 arnolt bristol
1956 arnolt bristol coupe
1956 arnolt bristol coupe
1957 alfa romeo giulietta ss
1957 alfa romeo giulietta ss
1957 nsu sport prinz
1957 nsu sport prinz
1960 aston martin db 4 gt jet
1960 aston martin db 4 gt jet
1961 asa 1000gt
1961 asa 1000gt
1962 ferrari 250 gt coupe
1962 ferrari 250 gt coupe
1963 alfa romeo 2600
1963 alfa romeo 2600
1963 corvair testudo
1963 corvair testudo
1963 iso grifo
1963 iso grifo
1963 maserati 500gt
1963 maserati 500gt
1964 ar canguro
1964 ar canguro
1964 bmw 3200 cs
1964 bmw 3200 cs
1964 iso rivolta gt
1964 iso rivolta gt
1964 simca 1000 coupe
1964 simca 1000 coupe
1965 ar giulia gt
1965 ar giulia gt
1965 fiat 850 spider
1965 fiat 850 spider
1966 lamborghini miura
1966 lamborghini miura
1967 ar montreal
1967 ar montreal
1967 fiat dino coupe
1967 fiat dino coupe
1967 lamborghini marzal
1967 lamborghini marzal
1968 carabo
1968 carabo
1968 carabo
1968 carabo
1968 lamborghini espada
1968 lamborghini espada
1968 lamborghini jerama
1968 lamborghini jerama
1969 runabout
1969 runabout
1970 lamborghini urraco
1970 lamborghini urraco
1970 stratos concept
1970 stratos concept
1971 lancia stratos hf
1971 lancia stratos hf
1972 camargue
1972 camargue
1972 fiat x1
1972 fiat x1
1972 maserati khamsin
1972 maserati khamsin
1973 ferrari dino
1973 ferrari dino
1973 lamborghini countach
1973 lamborghini countach
1974 audi 50
1974 audi 50
1974 bravo
1974 bravo
1974 mini 90
1974 mini 90
1975 vw polo
1975 vw polo
1976 navajo
1976 navajo
1976 rainbow
1976 rainbow
1977 ascot
1977 ascot
1977 volvo 262c
1977 volvo 262c
1979 ritmo cabrio
1979 ritmo cabrio
1980 athon
1980 athon
1982 citroen bx
1982 citroen bx

Lamborghini Countach 1972

This text will be replaced
předchozí Zpět na seznam další
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
Neděle 21.4.2019
Copyright © 2000 - 2019 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt