Cadillac - historie značky

Veterán

     Henry Martyn Leland založil před sto lety továrnu na výrobu automobilů a dal jí jméno po francouzském šlechtici Antoine de la Mothe Cadillac, který na místě dnešního Detroitu založil v roce 1701 osadu Fort Pontchartrain. Jeho rodový znak začal zdobit přídě luxusních automobilů, které se staly symbolem prosperující Ameriky. V roce 1909 se tato firma stala součástí koncernu General Motors (GM) a dodnes si udržela postavení jeho vrcholné značky. Vydáme se po stopách historie vzniku opravdových "křižníků silnic", které v padesátých a šedesátých letech brázdily americké dálnice.

1946
     Po japonském přepadení Pearl Harboru v prosinci 1941 se americké automobilky rychle přeorientovaly na vojenskou výrobu a po skončení války se opět rychle vrátily ke svému původnímu poslání. Poslední tank M-24 opustil továrnu Cadillac koncem srpna 1945 a první automobil modelového roku 1946 byl vyroben v říjnu téhož roku. Cadillac '46 vycházel z modelu 1942 a zpočátku se vyráběl pouze jako sedan série 62 (Series Sixty-Two) se splývající zádí (Club Coupe). Cadillac ve své reklamě využíval faktu, že jeho motory a převodovky byly prověřeny v bojích 2. světové války a že to byly jediné automobilové komponenty vyráběné bez přerušení během války.

     Největší technickou změnou proti modelu 1942 bylo uzemnění záporného pólu baterie. Také stylistické změny byly minimální. V mírně upravené mřížce chladiče s menším počtem svislých příček byla umístěna pravoúhlá parkovací světla a došlo ke zvětšení nárazníků. V přední části kapoty motoru se objevil znak Cadillacu umístěný do chromovaného "V". Tento symbol se na dlouhou dobu stal charakteristický pro vozy Cadillac. Jméno značky se přemístilo do boků vozu na přední blatníky. Přístrojová deska byla jednoduchá, ale elegantní.

     Cadillac se v roce 1946 potýkal s vlnou stávek a nedostatkem materiálu. Některé vozy tak opouštěly výrobní linku s dočasnými dřevěnými nárazníky a dealeři je nahrazovali až když došly originální kovové nárazníky. Lidé oceňovali hodnoty Cadillacu, ale díky těmto potížím bylo možno v roce 1946 uspokojit pouze necelých 30 tisíc zákazníků. V nabídce byly čtyři modely: Series 61, Series 62, Series 60 Special Fleetwood a Series 75 Fleetwood. Nejlevnější série 61 byla založena na platformě B koncernu General Motors (délka vozu dosahovala 546 cm). Série 62 vycházela z platformy C, takže vozy byly o něco delší (558 cm). Sedan série 60 Special Fleetwood měl dveře delší o 5 cm, takže jeho délka narostla až na 576,5 cm. Vozy byly poháněny vidlicovými osmiválci zdvihového objemu 5675 cm o výkonu 110 kW.

1947
     Modelový rok 1947 přinesl jen nepatrné změny karoserie. Nejmarkantnější změnou bylo zmenšení počtu vodorovných lišt masky chladiče ze 6 na 5. Mírně byl upraven i znak na přídi. Nápisy na předních blatnících byly provedeny kurzívou (na rozdíl od modelů 1946, kde byl tento nápis proveden hůlkovým písmem). V roce 1947 bylo prodáno 61 926 vozů, tedy zhruba dvakrát více než za předcházející rok. Čtyřdveřové provedení bylo také nabízeno se splývající zádí (fastback). Kabriolet (Convertible) byl nabízen pouze v sérii 62. Nechybělo ani dvoudveřové kupé fastback.

1948
     První od začátku poválečnou konstrukcí vozů Cadillac byl model 1948. Vývoj tohoto modelu je spojen se dvěma jmény: Harley Earl a Franklin Q. Hershey. Earl byl hlavním designérem GM a Hershey se stal šéfem návrhářského studia GM (Advanced Design Studio). Koncem třicátých let získal Earl povolení podívat se s několika vybranými návrháři na tajně vyvíjené dvojtrupové vojenské letadlo Lockheed P-38 Lightning. Ve skupině byl i Frank Hershey. Jak se později ukázalo, měla tato návštěva mimořádný význam pro design vozů Cadillac. Tvary letounu, zvláště jeho ocasní plochy, návrháře uchvátily. Po návratu do studia se Hershey pustil do experimentování s liniemi zadní části navrhovaného modelu. Poprvé se začalo pracovat s hliněnými modely v měřítku 3:8. Earl zpočátku návrhy "ocasních ploutví" u automobilů odmítal, ale nakonec s nimi souhlasil a podpořil je. Cadillac 1948 se tak stal prvním vozidlem s těmito ploutvemi. Nešlo však jen o ploutve, ty byly jen vhodným zakončením plynulé boční linie vozu od přídě až po záď.

     Přes počáteční obavy dealerů měl Cadillac 48 okamžitý úspěch u zákazníků. Brzy se dokonce objevily u obchodníků ocasní ploutve, které bylo možno namontovat na Fordy nebo Chevrolety. Také mřížka chladiče byla u modelu '48 nová, pouze se třemi vodorovnými lištami. Dopředu se svažující kapota zlepšovala viditelnost a přední blatníky byly hladce zapuštěny do boků karoserie. Přitom si však Cadillac '48 zachoval vše, co bylo pro tuto značku typické: nápis na bocích, chromovanou sošku bohyně na kapotě, "V" s erbem vpředu, masivní kryty disků kol (říkalo se jim "sombrero"), charakteristické lišty na bocích atd. V interiéru dominovala mohutná přístrojová "kaplička" před volantem. Čelní sklo zůstalo dvoudílné s tenkým středním sloupkem, ale bylo již mírně klenuté. Pohonná jednotka i automatická převodovka Hydramatic zůstaly prakticky beze změny. Cadillac '48 se začal vyrábět koncem února 1948 a k dealerům se dostal až v březnu. Modelový rok se tak zkrátil na 9 měsíců a za tuto dobu bylo vyrobeno 52 706 vozů. Nabídka modelů zůstala rovněž beze změny, ale série 61 a 62 měly tentokrát stejnou délku 543,5 cm a série 60S a 75 byly dlouhé 574 cm.

1949
      Po senzačním úspěchu modelu 1948 nikdo neočekával u modelu 1949 výrazné změny. Překvapením však byl zcela nový motor. Oproti starému motoru V8 s L hlavou měl nový motor rozvod OHV, byl menší a lehčí o 100 kg. Ze zdvihového objemu 5430 ccm dával výkon 118 kW (160 k). Motor byl tak povedený a výkonný, že se hned začal využívat k závodním účelům. Briggs Cunningham se dokonce v následujícím roce zúčastnil s Cadillacem závodu 24 hodin v Le Mans (skončil na 10. místě). Britský Allard použil tento motor ve svém sportovním voze J-2. Nejvíce viditelnou změnou na karoserii byla mohutnější mřížka chladiče s menším počtem prvků. Tu chtěl Heshey použít již na modelu 1948, ale Harvey Earl prosadil jemnější členění. Přístrojová deska modelu 49 měla konvenčnější vodorovný rychloměr.

     V listopadu 1949 vyrobil Cadillac miliontý vůz a není náhodné, že to byl sportovně vyhlížející Coupe de Ville. Byl totiž prohlášen prvním americkým "vozem roku" a spolu s vozy Buick Riviera a Oldsmobile Holiday byl prvním vozem s karoserií typu "hardtop convertible" bez středního B sloupku a s velkým třídílným zadním oknem.

1950
      Modelový rok 1950 přinesl hlavně jednodílné čelní a zadní sklo a ještě masivnější mřížku chladiče s miniaturními mřížkami přes blikače pod hlavními světlomety. Čtyři modelové řady (série 61/62/60S/75) měly opět rozdílné délky karoserie (538/548/571/601 cm). Série 75 Fleetwood byla sedmimístná a měla tři boční okna. Série 62 se odlišovala chromovanou lištou podél celého spodního okraje boku. V nabídce znovu nechybělo Coupe DeVille bez středových bočních sloupků.

1951-1952
     V tomto období došlo jen k nepatrným změnám. V polovině roku 1951 byla ukončena výroba nejlevnější série 61, neboť její prodej klesal. Z vnějších změn snad stojí za zmínku jen přepracování tvaru nárazníků. Na počest blížícího se 50. výročí založení firmy bylo u modelu 1952 široké "V" na přídi zlatě chromované. Výkon motoru byl u série 60S zvýšen na 140 kW (190k).

1953
     Cadillac si neustále udržoval kontinuitu designu, takže i když vůz každým rokem vypadal nově, nebylo nikdy pochyb o tom, že se jedná o Cadillac. V roce 1953 přišel Cadillac se znovu přepracovanou mřížkou chladiče a mohutnějšími integrovanými nárazníky. Také disky kol měly nový design. Po požáru v továrně na automatické převodovky Hydramatic byla část Cadillaců dodána s převodovkami Dynaflow od Buicku. Koncem roku byla vyrobena omezená série luxusních kabrioletů Eldorado s drátovými koly a silně zaobleným čelním sklem, typickým pro Cadillacy i ostatní vozy koncernu General Motors následujících let.

1954
     Hlavní novinkou ročníku 1954 bylo převzetí silně zaobleného čelního skla modelu Eldorado 1953 všemi ostatními modely. Kromě toho došlo k mnoha dalším vylepšením vzhledu. Cadillac 54 byl nižší a uhlazenější, nová byla i mřížka chladiče a přední nárazníky ve stylu obrácených křídel racka. Také zadní nárazníky byly zcela přepracovány. Dvojité koncovky výfuku ve stylu proudových letadel zdobily zakončení nárazníku pod zadními světly. Cadillac Eldorado (stále ještě považovaný za sérii 62) měl zlaté erby na bocích, hned za svislými lištami oddělujícími přední a zadní blatníky. Hlavním rozpoznávacím znakem byly hliníkové okrasné panely nad zadními koly. Tyto panely se také objevily na jedinečném kupé Eldorado, postaveném pro prezidenta společnosti Reynolds Aluminum Co. Od roku 1954 byly všechny vozy Cadillac vybaveny posilovačem řízení. Hlavně ženám se tak usnadnily parkovací manévry s těmito kolosy.

1955
     V tomto roce nedošlo u modelů série 62 a 60S k výrazným změnám vzhledu, přesto byla patrná některá drobná vylepšení:

     - Byla přepracována mřížka chladiče, mezi příčkami byly nyní větší mezery.

     - Parkovací světla byla přemístěna pod hlavní světlomety.

     - Boční lišty svíraly pravý úhel se svislými ozdobami na zadních dveřích.

     Čtyřdveřový koncept (show car) Cadillac Eldorado Brougham 1955 měl odlišný design zadních blatníků s ploššími ostrými ploutvemi a vpředu dvojité světlomety. Ty se objevily u sériových modelů až o dva roky později. Na všech modelech se začaly používat bezdušové pneumatiky. Spolu s počtem prodaných vozů rostly i výkony motorů. Díky zvýšení kompresního poměru na 9,0:1 dosáhl výkon osmiválcových motorů s rozvodem OHV 184 kW (250 k), u Eldorada dokonce 198 kW (270 k). Zdvihový objem přitom zůstal na 5,7 litrech (331 kubických palců). Rozvor kol byl 327,5 cm(!) a délka až 567 cm. Celkem bylo v roce 1955 vyrobeno 141 tisíc vozů Cadillac.

1956
     Rok 1956 přinesl uvedení prvního čtyřdveřového hardtopu (bez sloupků mezi dveřmi) Sedan de Ville, který okamžitě dosáhl vysokých prodejních čísel. Facelift zasáhl především model Eldorado, který ve verzi kabriolet dostal jméno Biarritz podle francouzského města v Biskajském zálivu a nový dvoudveřový hardtop dostal jméno Seville podle města v jižním Španělsku. Vozy dostaly jemnější mřížku chladiče, parkovací světla se přestěhovala zpět do nárazníků a zadní ploutve měly nový tvar s ostrými hranami. Poprvé od roku 1949 byl zvětšením vrtání zvýšen objem motoru V8 na 5990 cm3, takže výkon vzrostl na 225 kW (305 k). Tento výkon platí pro modely Eldorado se dvěma karburátory Carter, ostatní modely měly jeden karburátor a výkon o 20 k menší. Za svoje peníze (nejlevnější sedan série 62 stál tehdy 4241 $) si mohl zákazník vybrat z desíti modelů, 86 interiérů a 500 barevných kombinací karoserie(!). Z doplňkové výbavy bylo například nabízeno automatické stmívání hlavních světel při potkávání protijedoucích vozů. Všechny modely měly vylepšené automatické převodovky Hydramatic. Pedál brzdy byl uzpůsoben pro levou i pravou nohu.

1957
     Cadillac použil na všech modelech podvozek s trubkovým rámem ve tvaru X a dosáhl tím zvýšení tuhosti a snížení karoserie bez ztráty využitelného prostoru. Rozvory a délky jednotlivých modelů se měnily použitím různých středních částí rámu. Stylistické změny si ukážeme na modelu Eldorado. Vpředu to byly gumové koncovky nárazníků a dvojitá kruhová parkovací světla umístěná dole. Vzadu byla koncová světla zabudována do ostrých "žraločích" ploutví.

     Samostatnou zmínku si zaslouží luxusní model Eldorado Brougham, který za cenu přesahující 13 tisíc dolarů nabízel od středu otevírané dveře, nerezovou střechu a čtveřici hlavních světlometů (v některých státech USA nebyly v roce 1957 povolené). Nejzajímavější bylo unikátní vzduchové pérování. Vzduchové "pružiny" u jednotlivých kol byly plněny centrálním kompresorem podle zatížení vozidla a stavu vozovky. Systém byl otevřený – vzduch se nabíral zvenku. Byl však velmi poruchový a řada majitelů jej později nahradila klasickými vinutými pružinami. Celkem bylo za dva roky vyrobeno 704 těchto vozů, poslední z nich byly kompletovány v italské karosárně Pininfarina. Ke kuriozitám patří provedení s otevřeným prostorem pro řidiče a spolujezdce odděleným od prostoru zadních sedadel skleněnou přepážkou.

1958
     Tak jako u ostatních značek koncernu General Motors došlo k výrazným stylistickým úpravám vozů Cadillac. Přibylo chromu a ozdob, takže tyto modely nepatří k těm nejhezčím. Tento "barokní" styl spolu s recesí v USA způsobily pokles prodeje na 121.778 kusů. Nepomohla ani nabídka tempomatu (cruise control), vysokotlakého chladicího systému, rádia s automatickým vyhledáváním stanic a automatické uvolňování parkovací brzdy. Motor V8 byl vyladěn na 228 kW (310 k) a byl společný pro všechny modely.

      Nová mřížka chladiče měla v průsečících vodorovných a svislých příček malé válcové opěry. Chrániče nárazníků byly umístěny blíž k parkovacím světlům. Všechny modely měly dvojité světlomety. Na bocích vozů před kryty zadních kol bylo umístěno pět krátkých chromovaných lišt. Přední blatníky byly ozdobeny "nasávacími" otvory.

1959
     V tomto modelovém roce dosáhla velikost zadních ploutví svého maxima. Spolu se zašpičatělými rubínovými směrovými světly a mřížkou v zadním nárazníku vyvolaly vlnu obdivu, ale i odporu. Velikost ploutví byla výsledkem "souboje" s Chryslerem, který je v těchto letech také používal na svých modelech. Mohutná mřížka chladiče byla rozdělena vodorovnou lištou do dvou částí. Velká parkovací a směrová světla byla umístěna ve dvojicích na vnějších koncích masivního nárazníku a kopírovala tak dvojice hlavních světlometů. O monstrózních ploutvích Cadillacu 59 bylo napsáno hodně, ale málo se ví o prvním pokusu o unifikaci dílů v rámci koncernu GM. Bylo rozhodnuto, že přední dveře Buicku se stanou vyměnitelným dílem u všech vozů koncernu, postavených na podvozku typu C.

     V roce 1959 nabízel Cadillac šest sérií: 6200, 6300 (DeVille), 6400 & 6900 (Eldorado), Sixty Special Fleetwood a 6700 Fleetwood 75. Opět došlo ke zvětšení objemu motoru na 6,4 litru (390 kubických palců) a zvýšení jeho výkonu na 239 kW (325 k). Celkem se v tomto roce prodalo 142.000 vozů, tedy podstatně více než v předcházejícím roce. Bočním pohledem na Eldorado Convertible 59, jehož délka se blížila šesti metrům, se rozloučíme s modelovým rokem 1959 a celým úspěšným desetiletím automobilky Cadillac.

1960
     Výstřelky modelů 1959 se zřejmě zdály přehnané i tvůrcům vozů Cadillac a proto nastoupili do šedesátých let pod vedením Billa Mitchella s umírněnějším a elegantnějším stylem. Modely 1960 sice pokračovaly ve stylu využití prvků proudových letadel, ale zadní ploutve byly již mírně "přistřižené", i když stále ještě dosti výrazné. Ed Taylor přepracoval koncová světla do tenkého proužku v hraně ploutve. Směrovky se spolu se zpětnými reflektory přestěhovaly do mohutných oválů na koncích zadního nárazníku. V přední části došlo k přepracování "dvoupatrové" masky chladiče. Mřížka již nebyla vodorovně rozdělena a také nárazník byl jednodušší, bez mohutných výstupků ve tvaru projektilu. Také přístrojová deska doznala změn a působila celkem střízlivě. Souhrnně řečeno, Caddy '60 měl formálnější, ale přesto mladistvý vzhled.

     Objem motoru V8 zůstal na 6,4 litrech, ale výkon vzrostl u modelu Coupe de Ville na 257 kW (350 k) při 4800 otáčkách za minutu.

1961
     Pokračovaly mírné stylistické změny, poprvé přímo ovlivněné Williamem L. Mitchellem, který se stal šéfem designu GM v roce 1958. Mitchell dával přednost ostřeji řezaným rysům, než jaké prosazoval jeho předchůdce Harley Earl a nebyl tolik okouzlen množstvím chromu. Nejvýraznější změnou bylo nové čelní sklo, které již nebylo tak silně zakřivené do boků. Sloupky čelního skla byly tentokrát zakřivené v dolní části. Při pohledu zboku zaujala šikmá, postupně se rozšiřující aerodynamická ploška probíhající od předního podběhu až k zadnímu nárazníku. Oválné kryty zadních světel byly nyní uspořádány vodorovně.

     Skončila výroba modelů Eldorado Seville a Brougham, model Biarritz měl nyní standardní motor o výkonu 239 kW (325 k).

1962
     Cadillac '62 měl proti předcházejícímu modelovému roku jen nepatrné změny. Zadní ploutve se dále o něco snížily, přední světlomety s mohutnou chromovanou obrubou se staly integrální součástí přední masky a zadní světla byla sloučena pod společný průhledný kryt. Objevily se nové názvy modelů: Series 62 Town Sedan a DeVille Park Avenue. Otevřené modely byly stále oblíbené, ale stále větší počet zákazníků (59%) žádalo klimatizaci a ta se dala využít jen u zavřených vozů. Modely 62 dostaly nový brzdový systém se dvěma nezávislými okruhy pro přední a zadní kola. Prodej se proti roku 1961 zvýšil o 23 tisíc vozů na úctyhodných 161.000.

     V nastoupeném trendu postupného zdokonalování a modernizace pokračoval Cadillac i v dalších letech. V roce 1963 došlo například k velké modernizaci motoru. Technicky nejzajímavější novinkou šedesátých let byl model Eldorado z roku 1967 s předním pohonem. Sága rodu Cadillaců pokračuje dál až do dnešních dnů a bude jistě pokračovat i v budoucnu.

zdroj: auto.cz

1949
1949
1951
1951
1953
1953
1954
1954
1954
1954
1961
1961
1942
1942
1946
1946
1946
1946
1946
1946
1946
1946
1946 Cadillac Interier
1946 Cadillac Interier
1947
1947
1947
1947
1947
1947
1947
1947
1947 Lockheed P-38 Lightning
1947 Lockheed P-38 Lightning
1948
1948
1948
1948
1948
1948
1948
1948
1948
1948
1949
1949
1949 Cadillac Interier
1949 Cadillac Interier
1949
1949
1950
1950
1950
1950
1950
1950
1952
1952
1953
1953
1954
1954
1955
1955
1956
1956
1957
1957
1957
1957
1957
1957
1958
1958
1958
1958
1959
1959
1959 Cadillac_Fleetwood
1959 Cadillac_Fleetwood
1959
1959
1959
1959
1960
1960
1960
1960
1960
1960
1960
1960
1962
1962
1962
1962
předchozí Zpět na seznam další
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
Čtvrtek 20.6.2019
Copyright © 2000 - 2019 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt