VW Typ 2 - Transporter IV.díl

Veteráninteriér VW Caravelle

   První verze Volkswagen Transporteru spočívaly na podvozkových skupinách přímo odvozených od malého "brouku". V minulých třech dílech jsme pro vás připravili povídání o jeho první a druhé generaci. Dnes se budeme věnovat letům 1979 až 1982, kdy se vyráběla třetí generace Transporteru. 
   V květnu 1979 spatřil světlo osvěta první Transporter v pořadí třetí generace. Byl vytvořen podle nového pojetí, jež mělo za úkol automobilku Volkswagen bezpečně přepravit do nové dekády. Právě koncem sedmdesátých let do popředí zájmu konstruktérů světových automobilek začala pronikat věda zvaná aerodynamika. V době ropné krize bylo třeba hledat způsoby, jak účinně snižovat spotřebu paliva. Okolo roku 1980 již byla aerodynamika, dosud především studovaná na vědeckých pracovištích a v automobilovém sportu, natolik prozkoumaná, že ji bylo možno skutečně efektivně zužitkovat při konstrukci moderních automobilů. Formulace "odpor vzduchu" či "koeficient Cx" záhy vstoupily do běžného slovníku každého automobilisty. Jak co nejúčelněji vytvarovat předek vozu a co s "chronickými narušiteli" laminárního proudění vzduchu v podobě stěračů či zpětných zrcátek? Tyto otázky rázem zvedaly ze židlí diskutéry za hospodskými stoly, zatímco konstruktérům přinášely bezesné noci.
   Když se v srpnu 1979 představil Volkswagen Transporter třetí generace, bylo jisté, že jde o výrazný pokrok, a to ne jen z hlediska aerodynamiky. Motor měl sice stále chlazení vzduchem a byl umístěn vzadu, ale karosérie i vše pod ní prošlo důkladným přepracováním. Hranatější karosérie mimo jiné skýtala výrazně větší vnitřní prostor a výrazněji skloněné čelní sklo dalo Transporterům třetí generace novou přezdívku: klín. S nástupem třetí generace bylo navíc sjednoceno názvosloví vozů prodávaných v Evropě, Americe a jinde: dodávky byly nyní všude nabízeny pod jménem Transporter a odvozené mikrobusy jako Bus.
   Nový Transporter byl ve srovnání s předchozí, druhou generací o 13 cm širší a o 6,5 cm delší, ale jeho výška zůstala zachována, aby se vešel do starších garáží, které byly často stavěny právě s ohledem na Transportery. Čelní sklo se zvětšilo o více než 20 % pro zlepšení výhledu vpřed, velkou část přídě zabírala plastová maska přístupu vzduchu k ventilaci, která po stranách zahrnovala čelní světlomety a uprostřed kulatý znak s logem VW. Boky karosérie byly ve výšce dveřních klik zesíleny vodorovným prolisem a záď byla zcela přepracována. Zadní vzhůru výklopná stěna tentokrát zasahovala až téměř k nárazníku, v otevřené poloze ji zajišťovala dvojice plynových vzpěr a zadní okno bylo ve srovnání s předchozí generací zvětšeno na dvojnásobnou plochu. Díky přemístění rezervního kola pod přední část karosérie a dalším úpravám se podařilo snížit podlahu kryjící motor o celých 15 cm, čímž se výrazně zlepšila využitelnost celého vnitřního prostoru. Motor byl nyní přístupný víkem na dně zavazadlového prostoru, což usnadňovalo servisní úkony. Transporter třetí generace nebyl technickou revolucí, ale výsledkem důkladného propracování konceptu povodního vozu z konce čtyřicátých let.
   V nabídce pohonných jednotek figurovaly čtyřválce 1,6 l/50 k a 2,0 l/70 k, které pracovaly ve spolupráci se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou. Silnější z motorů mohl být opatřen třístupňovou převodovkou automatickou. Stavební výška pohonných jednotek byla snížena. 
   Transporter v provedení mikrobus byl k dispozici ve dvou úrovních výbavy: normální, nebo jako L značící "luxusní". Dražší provedení se na první pohled vyznačovalo například chromovanými lištami okolo oken a přední masky a chromovanými nárazníky s gumovými lištami, vnitřek byl celý čalouněný a sedadla měla čalouněné loketní opěrky, avšak odlišností zde bylo daleko více. Ostatní karosářské verze byly uvnitř vybaveny jako dříve, ale k dispozici byla opět nepřeberná nabídka příplatkových prvků. 
   Zřejmě nejvýznamnější vylepšení zasáhlo podvozek. Zastaralé torzní tyče byly konečně na všech kolech nahrazeny vinutými pružinami, na přední nápravě s progresivním účinkem. Zavěšení bylo doplněno teleskopickými tlumiči pérování. Zadní pružiny byly ve svém středu opatřeny gumovými bloky sloužícími jako dorazy při plném zatížení a přední náprava se dočkala příčného zkrutného stabilizátoru. Nový systém pérování zlepšil jízdní vlastnosti vozu, ale také umožnil snížit jeho podlahu a zvětšit rejd předních kol. 
   Vozy řady Transporter třetí generace se během svého poměrně krátkého života nedočkaly žádných výraznějších změn. Největší slabinou byl nyní vzduchem chlazený motor, který vzhledem ke své koncepci již nemohl dále vyhovět soudobým nárokům na jízdní dynamiku, ekonomičnost či ekonomiku. Snahy konstruktérů se tedy začaly ubírat směrem k vodou chlazené pohonné jednotce, která však měla nalézt uplatnění až v dalších generacích. Od roku 1980 však byl poprvé k dispozici vznětový motor s výkonem 50 koní a - s vodním chlazením.
   Roku 1982 Volkswagen vyrukoval s prestižním provedením mikrobusu, nazvaným Caravelle. K maximálně komfortnímu cestování přispívaly akustická izolace v bočních dveřích a zadní výklopné stěně, luxusní čalounění sedadel s loketními opěrkami, střešní okna krytá plexisklem barevně korespondujícím se zbytkem interiéru či samonavíjecí bezpečnostní pásy na předních sedadlech. Model Caravelle se stal více než důstojnou tečkou za více než třicetiletou životní dráhou vozů Volkswagen Transporter se vzduchem chlazeným motorem uloženým vzadu, jež zprvu vycházely z legendárního vozu "brouk". Transporterů prvních tří generací se vyrobilo dohromady více než 4,8 milionů.
   Dne 31. listopadu 1982 sjel z výrobní linky poslední Transporter se vzduchem chlazeným, v zádi umístěným motorem. Byl to mikrobus s motorem 1,6 l a číslem podvozku 24D051580. Moderní koncepce cestování proráží i do segmentu užitkových automobilů, jméno Transporter je dodnes ve světě automobilů skutečným pojmem, který jde s dobou v současnosti s již svojí pátou generací. V příštím vydání magazínu TIPpro Oldtimer náš seriál uzavřeme závěrečným shrnutím života Transporterů se vzduchem chlazenými motory a pohledem na rozmanité individuálně upravené vozy prvních tří generací, o nichž zde byla řeč.

   Laskavostí nakladatelství Bay View Books Ltd a s použitím publikace VW Bus Custom Book zpracoval Jiří Duchoň pro magazín TIPpro Oldtimer

třetí generace Transporteru byla představena v roce 1979. Do jeho konstrukce se promítly nejnovější poznatky v aerodynamice.
třetí generace Transporteru byla představena v roce 1979. Do jeho konstrukce se promítly nejnovější poznatky v aerodynamice.
masivní výklopné dveře v zádi a posuvné dveře postranách umožňovaly pohodlný přístup
masivní výklopné dveře v zádi a posuvné dveře postranách umožňovaly pohodlný přístup
přístup k motoru se výrazně zlepšil snížením podlahy a instalací odklápěcího víka
přístup k motoru se výrazně zlepšil snížením podlahy a instalací odklápěcího víka
na sklonku sedmdesátých let čelil Transporter se vzduchem chlazeným motorem v zádi sílící konkurenci, ale dvoumístný pick-up se prodával dobře. Zážehový „dvoulitr“ mu umožňoval dosáhnout rychlosti přes 140 km/h
na sklonku sedmdesátých let čelil Transporter se vzduchem chlazeným motorem v zádi sílící konkurenci, ale dvoumístný pick-up se prodával dobře. Zážehový „dvoulitr“ mu umožňoval dosáhnout rychlosti přes 140 km/h
sedmimístný model Caravelle byl uveden na samém závěru produkce třetí generace Transportéru
sedmimístný model Caravelle byl uveden na samém závěru produkce třetí generace Transportéru
Veterán
předchozí Zpět na seznam další
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
Středa 23.10.2019
Copyright © 2000 - 2019 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt