Renault Alpine – zázrak z Dieppe

VeteránRenault Alpine A110

   Nenápadný Francouz Jean Rédéle, narozený v roce 1922, se původně chtěl pokusit o úřednickou kariéru na ministerstvu, ale otec jej přemluvil, aby raději převzal rodinný podnik. Čtyřiadvacetiletý Rédéle sice nejásal, ale prosbě vyhověl. Stal se nejmladším prodejcem vozů Renault ve Francii.
   Naštěstí, protože dal světu legendární Renault Alpine. Už tehdy se angažoval v motoristickém sportu a ve volném čase  připravoval malé Renaulty 4 CV, s nimiž jezdil okruhy a rallye. V letech 1952 až 1954 vyhrál třikrát kategorii do 750 cm3 na Mille Miglia, a také představil dvoumístné kupé R4CV, jehož design navrhl Ital Giovanni Michelotti a hliníkovou karosérii vyrobila turínská Carrozzeria Allemano. Ukrývala kvalitní techniku malého Renaultu, kterého znal Rédéle do posledního šroubku a byl přesvědčen o jeho výkonovém potenciálu i spolehlivosti.
   To byl sice začátek jeho konstruktérské kariéry, ale opravdový vlastní sportovní automobil, dvoumístné kupé Mille Miles, se objevil v roce 1951 a jmenoval se Alpine A 106 na počest Rédéleho vítězství v Rallye Coupe des Alpes. Rostoucí poptávka po „malém zázraku z Dieppe“ jej přivedla k malosériové výrobě, čímž byl položen i základ firmy Société des Voitures Alpine (1955). Kupé A 106 s laminátovou karosérií od firmy Chappe v provedení 2+2 se ukázalo v nejlepším světle a mělo všechny předpoklady uspět jak na trhu, tak ve sportu nebo soutěžích elegance. Zážehový čtyřválec o objemu 747 cm3 byl spojen s třístupňovou převodovkou a dosahoval výkonu 16 kW, resp. v upravené verzi s pětistupňovou převodovkou 28 kW.
   V následujících letech rozšířil Jean Rédéle modelovou řadu o variantu A 108 s páteřovým rámem, nezávislým zavěšením kol a v zádi uloženým čtyřválcem Dauphine Gordini 850. Po nejrychlejším modelu A 106 s objemem 904 cm3 se objevila verze A 108 „berlinette“ se splývavou zádí a zaoblenou přídí. Předzvěst slavné Alpiny, jejíž první provedení znamenalo v roce 1962 důležitý mezník v historii malé, ale slavné firmy. Alpine A 110 navazovala na „stoosmičku“, přičemž využívala součástí Renaultu 8.
   V 60. letech se kladl důraz na styl, a tak se na podlaze objevil koberec, kolem přístrojů chromované kroužky nebo pohodlně čalouněná skořepinová sedadla atd. Chróm a zdobení najdeme i na karosérii. Extrémně nízký a plochý automobil se stal pro jedny mýtem, pro druhé svátostí. Jeho typické znaky – v zádi uložený čtyřválec Renault, klasický trubkový rám a plastová karosérie zůstaly zachovány po celých patnáct let až do skončení výroby. Oproti předchozí zadní partii působila hladká kapota s nápadnými otvory pro přívod chladicího vzduchu vysloveně profesionálně.
   Základem vozu byl páteřový rám s centrální nosnou rourou, přední kola byla uložena na dvojici nad sebou umístěných trojúhelníkových ramenech, vzadu byly výkyvné polonápravy. Brzdová soustava s kotouči na všech kolech, odpružených vinutými pružinami, pocházela rovněž z „osmičky“. První zážehový vodou chlazený čtyřválec s pětkrát uloženým klikovým hřídelem, stejně jako další komponenty, měly původ v Renaultu 8 (později R12 a R16). S objemem 956 cm3 existoval ve dvou výkonových verzích. Sériový se 36 kW nebo sportovní provedení s 49 kW při 6500/min připravené Marc Mignotem, vrchním „ladičem“ Rédéleho. S pohotovostní hmotností 570 kg dosahoval rychlosti 170 km/h, což představovalo nevšední hodnotu pro litrový automobil.
   Kokpit byl sportovně střižený, pokud jde o vybavení přístroji, ale na druhou stranu prostor určený dvěma osobám je hodně omezený. Už na pohled bylo patrné, že do roku 1973 ručně vyráběná karosérie nemá žádný zavazadlový prostor, přední kapota ukrývala rezervní kolo a nádrž.
   V následujících letech přišly další výkonnější verze lišící se především objemy motorů a drobnými kosmetickými úpravami karosérie. Např. A 110/1300 z roku 1965 měla s dvěma dvojitými karburátory Weber výkon 80 kW. Alpina A 110  z roku 1963 používala l,5 litrový motor z R 16 (57 kW), A 110/1600 z roku 1968 s novou přídí s integrovanou dvojicí halogenových přídavných světlometů, zvětšeným rozchodem a širšími blatníky dosahovala 65 kW. Bestsellerem se stala v letech 1970 až 76 Alpina A 110/1300, vyrobená v počtu 2890 ks. Svým výkonem a čtyřstupňovou převodovkou spolehlivě vyhovovala také každodennímu používání. Výčet všech modifikací by zabral celou stránku, ale to není ani tak důležité, jako sportovní úspěchy.
   Alpiny 110 vznikaly také v licenci v mexickém závodě Willys – Interlagos, dvě stovky vyjely z bulharského Plovdivu a několik stovek  ze španělského závodu Renault Fasa ve Valladolidu.
   Jak bouřlivě probíhal vývoj v oblasti pohonné jednotky zahrnující velice široké spektrum motorů od objemu 950 cm3 až po 1796 cm3, a také převodovky, tím menší pozornost byla věnována vzhledu. Nutno dodat, že nebylo třeba. Design Renaultu Alpine je elegantní a líbivý i dnes. V roce 1962 převzal Renault kontrolu nad firmou Alpine, což ale neznamenalo konec továrny v Dieppe, naopak právě zde se rodily úspěšné závodní stroje. V roce 1977 opustil závod poslední model A 110.

Jindra Lasík

A 106
A 106
A 106
A 106
A 106
A 106
A 106
A 106
Veterán
A 110
A 110
A 110
A 110
A 110
A 110
A 110
A 110
Veterán
A 310 + A 110
A 310 + A 110
Veterán
A 110
A 110
A 110
A 110
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
Veterán
předchozí Zpět na seznam další
 

 
img img img img img img img img
Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla Eurooldtimers.com - Veterání, oltimer, historická vozidla
Pátek 13.12.2019
Copyright © 2000 - 2019 EuroOldtimers.Com TOPlist Reklama | Kontakt